Není až tak opovážlivou představou si myslet, že i stromy mají paměť. Nedokazují to jen vědecké výzkumy, ale i prostý pohled na uříznutý kmen. V letech hojných na vodu a dobré počasí značí jejich silný roční přírůst - letokruh. Jaký byl ten poslední? A co si do něj české stromy uložily za vzpomínky? Vezmeme to pěkně popořadě.

 
Před rokem, 8. ledna, se pod kůru vrylo programové prohlášení vlády Andreje Babiše. Píše se v něm: „Vytvoříme dlouhodobou a jednoznačnou koncepci státní lesnické politiky a také myslivecké politiky, které budou naplňovat jak potřeby státu, jeho občanů, tak průmyslu a zemědělství na něj navázaných, a to v symbióze s kulturní krajinou, přírodou, přirozenou obnovou lesů.“
 
V únoru začalo být zřejmé, že rozpad smrkových lesů bude mít dosud nevídané měřítko. V lesích bylo historicky nejvíc nevytěženého dřeva napadéného kůrovcem. K tomu se přidaly polomy a očekávání suchého roku.
 
Na 21. března každoročně připadá oslava Mezinárodního dne lesů. Letos se slavilo hořce. Vědecké studie totiž potvrdily, že do roku 2060 bude velmi pravděpodobně ohroženo plošným hynutím až 80 % našich stávajících smrkových lesů.
 
Slavit se ale záhy nato mohlo v polských lesích. Dne 17. dubna totiž rozhodl Evropský soudní dvůr, že těžba v Bělověžském pralese byla nezákonná a již nesmí pokračovat. Dubnovou naději pro české lesy přineslo spuštění kampaně Zachraňme lesy 4. dubna. Další naději jim dodala slova v Poslanecké sněmovně při předání výzvy odborníků z Platformy pro krajinu při Botanickém ústavu AV ČR: „Je třeba zpracovat úplně novou koncepci lesního hospodaření. Proto jsme připravili výzvu vládě”.
 
V druhé půlce května stovky občanů zapojených v kampani Zachraňme lesy spolu s kraji a ministerstvy kritizovaly návrh „zalesňovací” vyhlášky, který jakoby spadl z Marsu. I když smrkové lesy hynou, chtěl ministr Jiří Milek umožnit, aby se jich i nadále sázely až tři čtvrtiny i tam, kde budou hynout. Stromy se k návrhu vyjádřit nemohly. Možná proto, že na Marsu nerostou.
 
13. června lesům potištěného papíru líto nebylo. Složka s dokumentem „Co dělat, abychom zachránili české lesy” totiž přistála na stole úřadu Vlády ČR. Ten vypracovalo Hnutí DUHA ve spolupráci s českými lesníky a vědci.
 
Na začátku letních prázdnin, 8. července, zahrál pro české lesy na benefičním koncertu Tomáš Klus. A co víc, natočil pro ně i Bezlesou pohádku. V červnu rovněž Poslanecká sněmovna v usnesení uložila novému ministru zemědělství „provedení legislativních změn potřebných k účinnému boji proti kůrovci, případně jiným kalamitám v lesích” a „otevření klíčových témat, jako jsou revize strategických lesnických dokumentů Ministerstva zemědělství a Lesů České republiky.”
 
Celé léto rovněž probíhaly každoroční týdny pro les. Nové přibyly v Jeseníkách, kde se dvě desítky dobrovolnic a dobrovolníků od 11. srpna zapojily do obnovy kalamitních holin vyséváním pionýrské dřeviny břízy a ušetřili tak při obnově lesů statisíce korun a roky marného čekání.
 
Ministerstvu životního prostředí se sice do znění zalesňovací vyhlášky podařilo prosadit dílčí navýšení podílu listnáčů a jedle při výsadbách, ale výsledek byl stále hrubě nedostatečný. Přesto se jedná o zlepšení, které by nebylo možné bez stovek lidí. Ti spolu s Hnutím DUHA začali v druhé půli září a v říjnu psát premiérovi, ať zajistí, aby vyhláška lesům pomohla.

 
Dne 21. listopadu požádali poslanci a poslankyně Výboru pro životní prostředí vládu o předložení komplexní novely zákona o lesích a prováděcích vyhlášek i finanční podpory vlastníkům lesů, které zajistí druhově a věkově pestřejší lesy odolnější vůči kalamitám”.
 
A nedlouho před koncem roku byla vyhláška, o které se celý rok jednalo, ministrem Miroslavem Tomanem schválená. Díky zájmu odborné i laické veřejnosti doplněné kampaní Zachraňme lesy znamená sice zlepšení, nicméně zlepšení je to nedostatečné. Rozpad lesů nemůže zpomalit bez nového lesního zákona, změny v systému dotací a změny státního zadání pro státní podnik Lesy České republiky.
 
Ve větvích roku 2019 se toho tedy bude muset stát ještě víc než dost. Zaklepejme na dřevo. O tom ale zas až příště.